Nutriční terapeut - jak to vidím já 2. část

A vesele pokračujeme do 2. semestru!!! 
Jak jsem psala, moc jsem mu nevěnovala pozornost, ale byl rozhodně ještě horší než semestr první a hned bych začala přehledem předmětů:

Biochemie I - bylo to, jakoby na mě někdo mluvil cizím jazykem... Opravdu ten předmět nemám ráda a děsí mě představa, že na medicíně mě všechno to hrozné učení teprve jen čeká, ale zase na druhou stranu si myslím, že to není nic, co by se nedalo zvládnout, když tomu člověk průběžně věnuje spoooooustu času. Zkoušku jsem samozřejmě nedělala, protože, jsem se informovala u paní profesorky Táborské, že by mi ji stejně kvůli nové akreditaci nemohli uznat, protože se biochemie slučuje jen do jediného semestru. Do teď nechápu, jak to všechno máme zvládnout, pokud by se to však nějakým zázračným způsobem nebralo tak dopodrobna, no, necháme se překvapit...

Fyziologie II - stejné, jak jsem psala v předchozím článku až na ukončení zkouškou - nedělala jsem ji.



Potravinářská chemie II - opět to stejné, víc laboratorních cvičení a mé ukončení bylo opravdu fantastické. Přišla jsem tam s tím, že mám úplně vygumovaný mozek po přijímačkách a pokud mě vyhodí, tak mě vyhodí, i když jsem chtěla dostat aspoň to Éčko, vždyť to byla zkouška - proboha - za 4 kredity!!!
Po testu jsem si říkala, že tak hrozné to zase nebylo a když jsem přišla na ústní zkoušku a pan doktor Zvěřina mi nabídl sklenici vody a já na něj vyklopila, že jestli mi dá Éčko, tak budu opravdu nejšťastnější, protože jsem úplně blbá a neřeknu mu vůbec nic z jeho oblíbených laboratorních metod, zjistila jsem, že by mi té Éčko dal i bez toho, abych na tu ústní šla, protože jsem dobře dopadla v testu (přece jste ho měla napsaný na nějakých 89% whaaaat? ) ...
Nakonec se mě zeptal na pár věcí, například na to, co se děje s masem po smrti a já začala blábolit něco o aktinu a myosinu a potom o anaerobní glykolýze a vyšlo z toho to, že jsem dostala Béčko, ani nevím jak a byla to opravdu ta nejvtipnější zkouška, co jsem asi zažila. Doufám, že i na medicíně bude víc takových, i když počítám, že asi spíš ne.



A po té zkoušce vznikla tato krásná fotka :D...

Bioenergetika - neboli biofyzika. Okleštěná verze normální biofyziky mediků. Měli jsme velice vtipné laboratorní cvičení jedenkrát za 14 dní, které naprosto přesně vystihuje tento obrázek
↓↓↓

Na zkoušku jsem opět nešla, ale na nutričním se moc nevyhazuje, takže i když to neuděláte na 1. pokus, na druhý nebo třetí je to vaše, protože se tam s váma většině lidí nechce s*át s prominutím :)
Jediná extra vyhazovací zkouška, kvůli které skončilo pár lidí v meziročníku je ta zákeřná biochemie...

Základy ošetřovatelství - Sice mě tento předmět až tak moc nebavil (v porovnání třeba s první pomocí), vyučující byla opravdu neskutečně zlatá! Zkoušku jsem nedělala, ale prý ten kdo věděl dostal Áčko a tomu, komu musela trochu pomáhat dostal Béčko, takže si asi vyvodíte sami co z toho vyplývá...

Mikrobiologie - nejvíc nejoblíbenější předmět 2. semestru!!! Skvělé laborky, ukončení kolokvium na kterém jsme se díky spolužačce opět velice pobavily.

Technologie přípravy pokrmů II - HELL

Sociologie a sociální psychologie- Podrobnější informace v soukromé zprávě (:DD)

Základy pedagogiky - Snad to stejné, co k sociologii, bylo to milé překvapení (:DD)

Histologie - Nemůžu hodnotit, na přednášce jsem byla asi přesně 2x, kolokvium bylo jednoduché, stačilo proběhnout prezentace a bylo to :)

Zdravotnická informatika - Informatika byla v pohodě, více méně jsme nic nedělali akorát poslouchali a když jsme se i někdy ulili, nevadilo to. Kolokvium nebylo vůbec těžké, takže se to nějak dalo zvládnout.

Abych to nějak ukončila. Nutriční terapeuti jsou podle mě velice důležitou součástí zdravotnictví, dělají tu část práce, kterou doktoři nemají šanci stihnout. Jediné, co mě mrzí je to, že v naší republice mají špatné uplatnění. Je větší šance, že se dostanou pod nějaké fitcentrum než například do nemocnice, protože i ve velké nemocnici je těchto míst vždycky jenom pár a to je špatně. V Německu, kdekoliv jinde ve světě to funguje úplně normálně a to si je dokonce pacienti musí platit, tak proč by to nemohlo fungovat u nás nebo na Slovensku? Je to dost na zamyšlení a doufám, že se to v budoucnu opravdu zlepší, protože věřím, že většina z mých kamarádek z tohoto oboru, budou skvělé nutriční terapeutky a budou pro lidi dělat maximum, aby jim pomohly.

Komentáře