úterý 16. května 2017

Pár krůčků ke štěstí 2. část - Konkurence

Konkurence. Davy lidí stojící na fakultě v den přijímaček. Při této představě se mi zvedal žaludek a nemohla jsem pomalu ani dýchat.

Říkala jsem si, že ti lidi jsou určitě naučení a já přitom nevím nic, tohle jsem nestihla a tomuto zase pořádně nerozumím a chytala mě totální panika a demotivace.
Byla jsem smutná a nechtěla jsem v učení dál pokračovat, protože mě představa v mé hlavě úplně udolala a já se cítila naprosto bez energie.
"Má to vůbec smysl hlásit se na tu školu, když vím, že na to nemám?", říkal ten teňoučký hlásek v mojí hlavě. (pěkný zmetek..) 
http://motivatethyself.com/wp-content/uploads/2016/09/iStock_000078977247_Medium-1024x663.jpg

Když se podíváte na statistiky hned máte představu, jak strašně velký počet lidí se každý rok hlásí na vaši vysněnou fakultu. Není to příjemné číslo a rozhodně to většinu z vás nenechá jen tak v klidu.
Za ty dva roky, které jsem přípravou na přijímačky strávila, jsem se naučila spoustu dobrých věcí. A mezi ně patří i to, že ne všechno je na první pohled tak, jak se může zdát.

Totiž pokud vy se rozhodnete užírat se druhými lidmi a tím, jak jsou na tom druzí, jestli jsou nebo nejsou naučení a jestli to dávají, zapomínáte sami na sebe a druhým předáváte vaši velice vzácnou energii, kterou byste měli investovat právě do sebe.
Je totiž strašně jednoduché spadnout myšlenkama do negativních pocitů a zůstat v nich než je vyrovnat do neutrální nálady a věnovat se něčemu lepšímu.

A taky je dobré si zavčasu uvědomit, že NIKDY nebudete NEJLEPŠÍ! O tom nejsou přijímačky a není o tom ani medicína, chápete?
Nikdo nevyhraje a nikdo neprohraje. Každý je vítěz nebo poražený a záleží jen na tom, jaký postoj k dané situaci zaujme.

Pokud se totiž stane i to, že se na školu nedostanete a přijímačky neuděláte, nemusí to nutně znamenat konec světa. Když jsem se nedostala já, brala jsem to strašně tragicky, brečela jsem, byla jsem moc smutná a věděla jsem, že se na medicínu určitě budu hlásit znova. Nemám pocit, že bych trpěla nějak extra navenek, ale vnitřně mě to sžíralo strašně. Dostala jsem taky pytiriasu (kožní onemocnění jehož původ je jaksi neznámý), o které si teď po zkušenostech myslím, že byla psychosomatická, protože jsem byla prostě nešťastná a nějak se to projevit muselo. Příbuzní se k tomu postavili tak, že na to nemám, odepsali mě a začali o mně říkat, že budu "dietní sestra", přitom já jsem celou dobu věděla, že na to mám, a že to za rok určitě zvládnu.
Prázdniny utekly jako voda a já jsem nastoupila na nutričního.
Zpětně vám řeknu jen tohle - ten rok bych v životě nikdy nechtěla vymazat ani za cenu toho, že bych se na medicínu dostala hned.
Byla to pro mě obrovská výhra.
Tak neuvěřitelně moc si vážím toho, že jsem dostala tu možnost být rok na LF MU bez toho, aby "o něco šlo", vyzkoušet si to, zaběhnout se do jejich systému, nabrat zkušenosti a orientaci a být prostě v klidu. A na řeči příbuzných jsem začala úplně kašlat. Rodiče mě samozřejmě podporovali v tom, abych šla za svým snem a zkusila medicínu znova, takže jsem si hned 1. listopadu podala přihlášku a někdy od března se začala aktivně učit na přijímačky - a dostala jsem se.

Vám přece taky nejde o to pokořit davy uchazečů, ponížit je a dostat je za záda, nebo ne? 
To je totiž ekvivalent vítězství. Někdo je šťastný a hlavou v oblacích a někdo je nešťastný a na lopatkách. 
U přijímaček jde jen o to zúročit nabité znalosti za celý maturitní ročník, udělat je a následně dělat to, co v vás bude v životě bavit ze všeho nejvíc a stát se skvělým lékařem nikoliv uvést do nepříjemné situace druhé a řešit život těch druhých lidí - jestli se dostanou/dostali nebo se nedostanou, jestli na to mají a nemají, jsou dobří a nejsou dobří ba dokonce či náhodou nejsou lepší než vy. Zapomeňte na to. Vy jste priority, vy řešte jen sami sebe.

http://summerinnanen.com/wp-content/uploads/2014/03/Perfectionism.png

Abych pravdu řekla, vím, co je to, když se sebepodceňujete. Teď s tím dost válčím, protože končím všechny zkoušky jako jedna z posledních. V prváku v zimě jsem skončila 2.2. a měla jsem volno "jen" necelé 3 týdny. V létě jsem skončila "až" 30.6., kdy se už většina mediků z jiných fakult válela hezky u moře a já seděla nad ančou a trhala si vlasy. V zimě jsem skončila 31.1. s tím, že jsem 16.1. vyletěla z histologie a teď v létě to budu opět táhnout minimálně přes polovinu června. Není to moc pozitivní a dost mě to trápí, přijde mi, že PROTI JINÝM lidem, jsem "strašně hloupá" a nezvládám to.
Vidíte, jakou dělá Nadšená chybu? Porovnává se. Klasika!

Nedokážu totiž vystát, když si myslím, že třeba na něco mám, ale davy lidí, co si zkoušky naskládají pomalu ob týden mi dokazují, že jsem asi úplně někde jinde. Ale víte co? Ono pomalým tempem dojdete dál a opravdu mi stojí za to víc rozložit si to tak, aby bylo v mých silách zvládnout to než risknout zkoušky po sobě a neudělat ani jednu. Nestojí to za to a moc vám to na sebevědomí nepřidá. Když se na to podívám zpětně, vidím, že jsem si to do teď rozvrhla, jak nejlíp jsem mohla a nechci se orientovat podle druhých - i když to občas dělám, jako všichni, že.

http://img.izismile.com/img/img5/20120203/640/funny_scumbag_brain_meme_640_61.jpg

No, ale teď už zpět k tématu. Dám vám sem pár velice dobrých rad, které se mi osvědčily, když jsem přijímačky dělala podruhé:

  • Neberte si s sebou materiály. Ono stejně se už mezi pauzami nic nenaučíte a budete jen víc nervózní. Krčit papíry v ruce vám nepomůže a zastrašení druhých uchazečů vám lepší výsledek nenažene.
  • Vezměte si s sebou jídlo. Minimálně nějakou proteinovou tyčinku, abyste aspoň trochu vydrželi a aby to bylo pro vás poživatelné, pokud budete mít stažený žaludek. Banán je rozhodně taky kámoš a ráno se nasnídejte. Hladové kontrakce nejsou příjemné (už druhá zmínka, asi si je na té fyziole vážně vytáhnu, haha :D ) a někomu se od hladu může dělat i špatně na zvracení.
  • Vytvořte si svůj vnitřní svět. Sluchátka do uší, motivační songy do mobilu. Sedněte si někde na zem a jen zavřete oči. Nevnímejte ty lidi kolem, nevnímejte to o čem si povídají. Soustřeďte se jen na dýchání a na to, že jste tomu věnovali spoustu času a úsilí, a že dneska se to určitě podaří a dobře to dopadne. Pokud budete "v bublině" nemůže vás nic rozhodit, budete daleko víc soustředěnější a klidnější.
https://www.doyouyoga.com/wp-content/uploads/2016/12/breathing-gif-5.gif
  • Když už byla zmínka o jídle - nezapomeňte pít. Voda je asi nejlepší, ale klidně může být i sladký džus, co vás trochu vzpruží a bude vám chutnat. Naopak káva a energeťáky vhodné nejsou, protože vám to může ještě více stimulovat sympatikus, začnete se klepat atd., no, úplně fajn to není.
  • Po přijímačkách budete strašlivě unavení a budete mít smíšené pocity. Nenechávejte se těmi pocity unést a snažte se být nad věcí. Pokud se vám bude chtít brečet, určitě to udělejte. Dobře se najezte a běžte brzo spát. Všechno se zase obrátí k lepšímu, i když vám to třeba bude ten den připadat jako totální výbuch a katastrofa - nemusí to tak být, věřte mi. Dokud to nebude na netu, není to definitivní!

Myslím, že tohle budu poslouchat před zkouškou z fyziologie! Taková stará nakopávačka, je v tom neskutečně moc energie a úplně mě to nutí tančit a pokračovat a věřit v happyendy!! ♥

Nejdůležitější je v té samotné budově nevnímat to okolí. Čeká se tam vážně dlouho a vidíte přesně ty lidi svírající svoje poznámky a papíry a myslíte si, že jsou strašně chytří a naučení, a že vy vlastně nic nevíte a nemáte tam co dělat - omyl. Pokud vám zůstane trocha času, rozhlédněte se v průběhu přijímaček po učebně. Uvidíte spoustu lidí, kteří třeba půl hodiny do konce nebudou už vůbec nic psát. A není to proto, že by byli tak dobří a všechno to uměli. Naopak je to proto, že spoustu z těch věcí vůbec netušili a tipovali - nejvíc to bývá po chemii, protože je fakt hodně těžká. Tím opět nechci shodit jiné lidi, jen vám chci ukázat, jaká je realita, protože jsem 1. v té situaci sama první rok byla, 2. druhý rok jsem vyslechla a vypozorovala takových věcí a lidí opravdu hodně. 

Také mi píšete, že vám kamarádi a okolí medicínu nepřejí. Že vám nejbližší podkopávají nohy. Odpověď je jednoduchá - závist je strašně silná a negativní vlastnost. Je bohužel motorem některých jedinců a ti opravdu žijí z pocitu, že vás můžou dostat na dno, ponížit vás a ublížit vám ve více stupních. Nenechte se. Pokud se s nějakým takovým člověkem setkáte a vidíte, že je to s prominutím úplný idiot, na kterého je zbytečné používat nějaké argumenty, protože má na to stejně svůj nejsprávnější názor a jde z toho jen závist a zášť - pošlete ho zkrátka do coloonu. Slušně, asertivně, ale rázně. Tak si zajistíte největší klid a další věci ignorujte. Nebudete potom ztrácet sílu.

Když vám začne dělat problémy kamarád/kamarádka, je to horší. V tomto případě jsem zjistila, že někdy pomůže přímá konfrontace:
"Co pořád děláš? Proč do mě tak hustíš? To mi tak strašně moc závidíš? Uvědom se! Jsme přece na jedné lodi a měli bychom si pomáhat."
Pokud to nepomůže, jediným způsobem, jak zabránit tomu, abyste ztráceli sílu pokračovat dál, je odstřihnout se od takového člověka. Jsou to prostě "energetiční upíři" a většinou je prostě nepředěláte. Ti lidi budou mít radost z každého vašeho neúspěchu, budou na něj čekat a budou žít tím, že vám se to nepodaří. Mají pocit, že vám všechno padá do klína zadarmo, a že jste pro to nehnuli ani prstem. Nevidí to, co za tím bylo úsilí, námahy, slz, potu a dřiny a ani to vidět nechtějí. Na ně byl život "nespravedlivý" a měli to přece strašně těžké a neumí se s tím srovnat - připouštím, že opravdu jsou lidi, co to v životě těžké mají a nebylo to spravedlivé, ale každý z nás má svůj osud a cestu a nakonec nám nezbude nic jiného než se s tím vyrovnat. Nepomůžeme si záští a nenávistí, Jen se sami zlikvidujeme a líp nám taky nebude. Neúspěchy druhých nás budou naplňovat chvilku. Pak to přejde a nám ZASE zbude jen ten prázdnota a temno, který jsme si nastřádali. 

Myšlenka, kterou bych dnes chtěla, abyste si z tohoto článku odnesli je ta, že:

VŽDYCKY JE TŘEBA ZAČÍT U SEBE A ŘEŠIT SEBE.

Nikoliv druhé lidi. Mějte rádi sami sebe, zdokonalujte se, hýčkejte se a věnujte vaši životní sílu sami do sebe, do toho, co je pozitivní a co vás pohání dál. Jedině tak totiž budete šťastní a spokojení.

Peace. Zatím Nadšená ♥

Btw.: Mám zápočet z fyziologie bez nutnosti opravovat ten jeden pokažený testík (a to jste mě skrz to někteří posílali z mediny :D -.-) a příštím tématem bude životospráva a denní režim :)

43 komentářů:

  1. Při této představě se mi zvedal žaludek a nemohla jsem pomalu ani dýchat. - jsi psychopatka?
    "Má to vůbec smysl hlásit se na tu školu, když vím, že na to nemám?", říkal ten teňoučký hlásek v mojí hlavě. (pěkný zmetek..) - nemáš na to, no. Aspoň, že to víš.
    A taky je dobré si zavčasu uvědomit, že NIKDY nebudete NEJLEPŠÍ! - a ten, kdo byl u přijímaček první, není nejlepší? Kolikátá jsi byla ty? 400.?
    Abych pravdu řekla, vím, co je to, když se sebepodceňujete. - to není sebepodceňování, ale realistický náhled. Ty prostě seš na vocase a školu zvládáš jen s odřenýma ušima.
    Vytvořte si svůj vnitřní svět. Sluchátka do uší, motivační songy do mobilu. Sedněte si někde na zem a jen zavřete oči. - jako vážně? A neodvedli tě na psychiatrii? Budeš totéž dělat i u pohovoru do práce nebo u náročné situace v práci?
    Btw.: Mám zápočet z fyziologie bez nutnosti opravovat ten jeden pokažený testík (a to jste mě skrz to někteří posílali z mediny :D -.-) - máš ho proto, že se nad tebou učitelé slitovali a nechali tě prolézt, i když na EKG nepoznáš infarkt. Takže nic k chlubení, neudělala jsi pro to ani ň.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hahahaaaa 😂 Tak o tomhle přesně mluvím! 😊 Upřímně, nepřeju ti nic zlého, protože to nemám v povaze, ale myslím, že bys měl/a zvážit své psychické zdraví a to beze srandy, protože pokud máš potřebu mě týdny sledovat a urážet, nebude něco v pořádku s tebou 😊 - a pro ostatní, taky máte zářný příklad toho, o čem mluvím a píšu. A btw, narážka na EKG byla jen čistá provokace a potrefená husa... víš jak je to dál 😉 Dobrou noc!

      Vymazat
    2. Drahý Anonyme, jsi kok*t :) Nedej se Nadšená ♥

      Vymazat
    3. 1. zprava od anonyma je fakt psycho.
      No, svet ho semele. A psychopati pisou takovy komentare prave��
      Vydrz nadsena Nadsena ��.
      K.

      Vymazat
    4. Hej mně je takových lidí strašně líto, protože kdybych si měla představit, že mám v životě tolik ale tolik nenávisti, tak je opravdu těžké se s tím vyrovnat. A mě to nemůže urazit 😊 Vím, že to, co dělám, dělám dobře (podle ohlasů ostatních) a vím, že studium zvládám taky velice dobře 😊 Snad to tak bude i pokračovat 🙏🏼😳😂 A teď přemýšlím, kdo na K. mi to píše!!! 😊

      Vymazat
    5. Tak jestli ty budeš doktor, tak doufám, že se k tobě já, moje rodina nebo někdo z mých kamarádů nikdy nedostane. Takový neempatický vůl se jen tak nevidí.
      Příště si svou zlost a aroganci zkus vybít třeba sportem nebo sexem.
      Srdíčko ❤️ K.

      Vymazat
    6. Doufám, že je to reakce na anonyma a ne na mě 😂🙄 Btw, myslím, že je to člověk, co medinu nestuduje, nedokážu si představit, který medik by tohle napsal.

      Vymazat
    7. Samozřejmě, že na Anonyma �� Co si o mě myslíš, prosím tě? ����
      Já se bojím, že na medicíně jsou i takoví lidé, ale když si to myslíš, tak si to s tebou taky budu naivně myslet. ��
      Pusu a krásný den. K ❤️

      Vymazat
    8. Promiň 😂 To už je asi takový reflex. No vzhledem k tomu, že mě ten člověk sleduje už delší dobu a píše delší dobu, tak to odhaduju jinak než že by byl na medině, ale možné je všechno. Jdu pokračovat v učeni, taky přeji hezký den! 😊❤️

      Vymazat
    9. Bože, ako môže niekto toto napísať.
      Navážať sa do niekoho kvôli testu z fyzioly je naozaj úbohé a zvyšné poznámky o duševnom zdraví úplne neopodstatnené, keďže týmito pocitmi si prejde každý (aj ten, čo skončí prvý, verte mi). Nuž, ako sa vraví, zabudol kohút, že bol kuraťom :D
      Tak budúci prváci, neberte si príklad. Tu na medine sme si všetci rovní.
      A Andrejka, ty sa drž a prajem pevné nervy so zvládaním takýchto individuí ;)

      Vymazat
    10. "Tu na medine sme si všetci rovní." - tohle vidím jako nejvíc pravdivou větu. Jsem strašně ráda, že medicína není takovým konkurenčním prostředím, jak se o ní říká, a že si spíš všichni pomáháme, spolupracujeme a táhneme se nahoru :)
      Moc děkuji za krásný komentář! Nervy mám teď spíš z fyziologie a doufám, že zvládnu i tu :D ♥

      Vymazat
  2. Ten článek je super, je to fakt moc hezky shrnuté a sepsané. A anonym si asi myslí, bůhví jak není chytrej, ale evidentně mu pořád nedochází, že ty řeči, který vede, nevypovídají vůbec nic o tobě, ale naopak o něm. Doporučila bych mu/jí, aby si ty problémy, jakéhokoli rázu, které evidentně má, nejdřív zkusil nějak srovnat a pak teprve lezl na internet. Třeba by pak té zášti, kterou v sobě má a vypouští ji do světa, bylo mnohem, mnohem míň.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochvalu článku 😊😊 Ono pokud pomůže a nakopne byť jen jediného člověka, tak to stálo za to napsat to!
      Tak a teď zpátky k fyzioleee 🙈😊

      Vymazat
  3. Ahoj,
    mohla bych se zeptat, za jak dlouho byly zveřejněny výsledky přijímačem? Předem děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oficiálně se píše, že budou ve středu po přijímačkách, ale za mě byly vždycky v úterý odpoledne/večer, loni dokonce v pondělí večer 😊

      Vymazat
  4. 30.6. se většina mediků válelo u moře? U nás v Olomouci mělo ročník k tomuto datu ukončeno 65 lidí z víc než dvouset a to ani nechci vědět jaké byla čísla na jedničce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To vážně? Kámošky z dvojky končily kolem 5-10.6. víš, Bratislava taky "brzy", kámoška z Košic (prvačka) končí teď ještě před začátkem června... A letos to je dost podobné 🙄 Ale celkově v Brně končí všichni později mi přijde a je fajn, že vím, jak to je v Olomouci 😊

      Vymazat
    2. Vážně, ten den byla první várka zapisování rozvrhů, proto to přesné číslo. Upřímně nevěřím, že při vašem letním druháckým semestru si to spoousta lidí nepotáhne do léta nebo meziročníku. Při 15 týdenním semestru s tím, že začínáte o týden později(?) než my, tak se mi finiš někdy kolem půlky června zdá jako opravdu expresní. No nic, přeju hodně štěstí ať to vyjde :)

      Vymazat
    3. Máme 14ti týdenní semestr a začínáme o týden později. Víš co, můj cíl a sen je skončit do konce června, abych měla sílu na další rok a odpočinula si. Ale vážně má dost lidí od nás jednu zkoušku třeba v předtermínu a druhou 12.6. . Nicméně moc děkuji za povzbuzení a za názor 😊 Ale stejně to vidím tak, že je v tomto nejlepší se s nikým neporovnávat.

      Vymazat
    4. U nás v kruhu 5 z dvaceti lidí- první končili 22.6. (1LF)

      Vymazat
    5. Anoo, vám to věřím, vy jste měli anču s histolou, takže klobouk dolů! 😊 A díky za info, citím se hned v tomto líp.

      Vymazat
    6. Prvák LFHK taky nekončí v těhle snových termínech:) já to doufám dotáhnu v září aspoň na meziročník, takže no stress:)

      Vymazat
    7. Určo to vyjde i bez meziročníku! Držím ti moc palce a díky za zprávu! ♥

      Vymazat
  5. Ahoj Nadšená, tvoje články mám docela ráda, ale tenhle mi přišel trochu demotivační...hlavně ta část - nikdy nebudete nejlepší. A co když jo? Vždyť přece i ty máš v ročníku někoho, kdo nejlepší u přijímaček byl, nebo ne? :) Proč by to v příštím roce nemohl být třeba někdo z nás, letošních uchazečů a čtenářů tvého blogu? :D

    Doktor by se podle mého názoru měl snažit být co nejlepší ve svém oboru. Neříkám dělat to stylem, že jdu přes mrtvoly a ostatní zhazuju, urážím za neúspěch a podobně. To určitě ne. Ale měla by tam přece být určitá snaha vyniknout v tom, co mě baví a zajímá - jedině tak potom vznikají ti odborníci, kteří obor posunují dál. A kdyby si všichni řekli ,,Stejně nejlepší nebudu, kašlu na to.", tak jsme pořád na místě a nikam se nehneme.

    Jen tak k zamyšlení.

    Míša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čauky, mrzí mě, že to bereš jako demotivaci, rozhodně to bylo myšleno spíš naopak. Soutěživost je metla a s ní přichází i největší životní zklamání, a i když jsi na vrcholu, jsi tam jen chvilku - zase přijde někdo, kdo bude lepší jako ty, kdo bude úspěšnější a chytřejší, ať už ty si o sobě myslíš cokoliv nebo jsi jakákoliv. Tím článkem jsem spíš chtěla naznačit to, že důležité je soustředit se na sebe a neporovnávat se s okolím a pokud se na tu medinu vůbec dostaneš, tak už v tom případě jsi vítěz a je jedno, jestli jsi na špičce nebo na chvostě. Stejně tak je úplně jedno, jestli pracuješ v malé nemocnici a nebo jsi hvězda, co jezdí po světových konferencích. Spokojenost vychází z nitra a ne z toho, že každý jednou dobijeme svět, takto to prostě nefunguje. A pokud lidi budou pořád čekat jen na ty velké věci a opomíjet ty malé, tak nebudou vůbec nikdy šťastní.

      Vymazat
    2. Jasně, chápu, že jsi to nemyslela zle. A máš pravdu - jednou je člověk dole, jednou nahoře. Navíc dostat se na medicínu je úspěch sám o sobě, je vcelku jedno z jakého místa, pokud to vyšlo.
      Každému stačí ke spokojenosti něco trochu jiného, každý má cíle jinak vysoko. Ale říkat lidem, že stejně nikdy nebudou nejlepší, to bych nedělala. Ano, člověk by se měl v prvé řadě srovnávat hlavně sám se sebou - jestli je lepší, než byl včera, před týdnem, před rokem... Ale soutěživost je ve zdravé míře pro společnost prospěšná, protože obecně nás to táhne všechny nahoru a nutí nás to pořád se zlepšovat.

      Vymazat
    3. V tom máš samozřejmě pravdu, ale ten článek už nechám tak, jak je 😊 Věřím, že každý si v tom najde přesně to svoje a určo se mnou každý souhlasit nemusí a líbit se mu to nemusí, ale je to můj názor a pohled na věc 😉 Nicméně přeji ti abys byla u přijímaček vysoko (pokud si to přeješ) a abys dosáhla všechny své cíle 😊

      Vymazat
  6. Ahoj, abych pravdu řekla, přijde mi to celé takové....podle mě člověk, co se nedostal na první pokus nemá na medicíně co dělat.... nezlob se na mě, ale dva roky se učit na příjmačky...jako vážně? Přeci pokud o to tak moc stojím, tak máknu, vytáhnu všechny své síly a dám do toho vše, jen abych si ten sen splnila. Ano, je to sice tvůj sen, ale člověk by si měl uvědomit, jestli na ten sen opravdu má a nervát se tam za každou cenu a nakonec prolézat s E. Ale jak říkám, je to čistě jen můj názor :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ok :) A co vzkážeš lidem, kteří se hlásili potřetí/počtvrté, případně jsou na CŽV nebo skončili v meziročníku a opakovali předměty a nebo státnice?
      Je dobrý, že tu máte tendence pořád drbat do mě, ale uvědomte si, že jsou na tom lidi o hodně hůř a jsou na medině a stanou se z nich skvělí doktoři a nikoho už pak nebude zajímat, jestli se dostali na třetí pokus nebo měli trojku z anatomie :D To vážně může napsat jen člověk, co to nikdy nestudoval a neví, jaké to je.

      Vymazat
    2. "...a stanou se z nich skvělí doktoři..."
      Toť otázka...

      Vymazat
    3. "Ach,.." pravil Don Qujijote.
      Nadšená jde pokračovat na biochemku, tak čaukyy :) ♥

      Vymazat
    4. A kdo říká, že Nadšená prolézá s E?! Vede si zatraceně dobře, takže netuším, kde má být problém. Jen tak pro informaci, na medicínu se naprodruhé, napotřetí dostane možná i 30% lidí, co dělají přijímačky. Výsledek u příjímaček 1) nevypovídá o tom, jaký bude dotyčný člověk student 2) principielně nesouvisí se studiem, studijními schopnostmi nebo s inteligencí. Naopak studenti hlásící se podruhé prokazují, že na medicínu skutečně chtějí, a studium potom berou velice vážně.
      Mrzí mě, jak se tu opíráš/te do Nadšené v podstatě jen proto, že je upřímná. Medicína je boj naprosto pro každého studenta, a to takový, že si ho nikdo zvenčí moc dobře neumí představit, znám to z vlastní zkušenosti. Spousta z nich to nepřizná, ale je to tak. Takže zkus/te nesoudit, dokud nejdete stejnou cestou :-)

      Vymazat
    5. Děkuju za zastání, já už jsem to vzdala, protože mi přijde ta obhajoba jako ztráta energie 😊 Nicméně ano, ti lidi tvrdí, že kdo má u přijímaček 68 bodů a nedostane se, ten nemá na medině co dělat, ale ten, co má 70 bodů, to je člověk pro medicínu stvořený 😊 Prostě absurdita. Mám éčko z biofyziky, na které jsem patřičně hrdá 😂 Tohle je pro lidi, kteří chtějí nabrát motivaci a inspiraci, ale lidi, co mají problém se vším se najdou vždycky a je to normální 😊 Ale potěšil mě moc tvůj komentář, děkuji ❤️

      Vymazat
    6. Podívejte se, slečno anonymní,

      hodně anonymů zapomíná poslední dobou na jednu věc (a teď nemyslím slušný vychování, i když to taky). Nadšená se sice dostala až na podruhé, ale během toho svýho prvního neúspěchu založila blog a ten jeden hloupej neúspěch nevzala jako slabost, ale jako sílu, z který může čerpat. Sdílela spoustu skvělých rad, materiálů, dokonce nějaké materiály sama vytvořila a spoustě lidem fakt pomohla a ukázala cestu, jak se na medicínu dostat a co se po nich u přijímaček chce. A že to není tak nereálný se tam dostat, jak se na první pohled zdá.
      Získala sílu z něčeho, co některý lidi odradí nebo úplně zlomí a vytvořila z toho věc, která pomáhá dalším lidem. To o sobě moc lidí říct nemůže a ti co jo, tak mají prostě určitej dar a schopnost, která rozhodně nepatří do schopností neúspěšných lidí. Naopak...

      Navíc takovýhle argument je úplně stejný, jako kdyby tě někdo poprvé posadil na kolo a řekl ti ať jedeš a ty bys pořád padala. Tak by ti kolo sebral a řekl ti, že pokud nejsi schopný hned jet, tak na jízdu na kole prostě nemáš a už se o to ani nemáš pokoušet... je to úplně stejně absurdní.
      Nikdo poprvé nevíme na medicíně, do čeho jdeme. Už od přijímaček, přes různý zkoušky, nevíme ani, jak nám to potom půjde s pacientama a jestli vůbec nás to bude bavit.
      Ale rozhodli jsme se prostě věnovat fakt obrovskou část svýho života a volnýho času medicíně a tomu, že jednou budeme lidi léčit a snažit se jim pomáhat...
      Tak když nemáte ponětí jaký to je na medicíně studovat, tak si zkuste tyhle svý komentáře prostě nechávat pro sebe. Páč karma je svině a neúspěch je přirozená součást života každýho z nás... a že zatím nepřišel, neznamená, že nepřijde a mohli byste potom litovat toho, co jste kdysi někomu arogantně řekli, když jste ještě neměli tucha, a že jste mu tím ublížili...

      Howgh

      Vymazat
    7. Děkuji za komentář, protože je v poslední době jeden z těch, který mě opravdu moc potěšil a sama bych to, co píšeš nevyjádřila lépe (nemyslím teď tu část o mém blogu a celém tomto nápadu, ale spíš to, o jízdě na kole a o tom, že se někdo na medicínu dostane na druhý pokus). Když jsem se hlásila poprvé, nikdo mi neřekl, co se mám učit, na co se mám zaměřit, nikdo mi nepomáhal a byla jsem v tom úplně sama. Doslova ztracená, občas smutná a demotivovaná - a pak jsem si řekla, že nechci, aby si tímto procházeli i další lidé, že bych jim třeba mohla ukázat cestu, JAK se vlastně na ty přijímačky mají připravit, na co se mají zaměřit a co nevynechat a trošku jim s tím pomoct, protože je to potom snadnější. Celkově se snažím ukazovat i to studium ze všech stránek, z toho, jak jsem šťastná, když se něco podaří, a že jsem smutná nebo vystresovaná, když je toho moc, a že jsem taky jen člověk, co nezvládá všechno stoprocentně. Koncept mého blogu a sociálních sítí byl založený na maximální upřímnosti, ale očividně se to celé obrací proti mně a já to nechápu. Nerozumím tomu, co některým lidem tak strašně může vadit, proč je tohle celé štve a leží jim to v žaludku a mrzí mě to. Takže si opravdu moc vážím zastání a podpory, protože jak říkám, někdy je toho opravdu moc.

      Vymazat
    8. Dalším xxx lidem taky nikdo neřekl, co se mají učit a na co se zaměřit. A dostali se. Tomu se říká přirozená inteligence, víš.

      Vymazat
  7. Víte, jen trochu zamrzí, když vidíte na medicíně velmi inteligentní lidi a na druhé straně potom ty, kteří jsou extrémně trpěliví a snaživí, ale moc tomu nerozumí. A nakonec se to naučí vpodstatě zpaměti a bez přemýšlení.
    L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale medicína opravdu je o tom, že se spoustu věcí učíš nazpaměť. Docela by mě zajímalo, kdo si teď kolik věcí pamatuje z biofyziky nebo z anatomie, když má rok po zkoušce a logicky to opravdu neodvodíš... Ať už vzorce, nebo výběžky na kostech, je to jen a jen o tom sedět na zadku a šprtat a může být člověk chytrý, ale pokud si to neodsedí, tak to prostě neví. Na medicíně jednoznačně jsou velmi inteligentní lidé a jsou tam také lidé extrémně trpěliví a snaživí, co třeba některým věcem až tak nerozumí (například biochemii, že...), ale ani tohle a ani to, jestli zkoušku uděláš na poprvé nebo na potřetí nebo jestli skončíš v meziročníku prostě není měřítko pro to, jestli budeš nebo nebudeš dobrý doktor. Nikdo od nás nevyžaduje (ani škola! a ta je přece nejdůležitější) BÝT PERFEKTNÍ A STOPROCENTNÍ, protože podle toho, co už mi tu píšete, tak to vypadá, že byste za doktory brali jen ty, co se dostali napoprvé, každý průběžný test zvládli a každou zkoušku měli taky napoprvé a nejlíp na áčko... proboha. Někomu něco nesedí, tak se to našprtá, udělá a čau, ale není to tak, že mu nesedí všechno a nezvládá to a vytáhne to jen snahou. Takový člověk tu školu prostě nedodělá...

      Vymazat
  8. Myslím, že si úplně nerozumíme. Co tak pozoruji, tak právě ti nejinteligentnější spolužáci nemají samá Áčka, spíš horší známky. A naopak ti, co se mi zdají chytří méně, ale jsou hrozně snaživí a odsedí si to na zadku, ti pak mívají často samá Áčka.
    Ale kdybych si já měl vybrat, koho budu chtít jako svého ošetřujícího lékaře, určitě bych volil někoho z té první skupiny.
    No a pak jsou taky ti, co jsou také velmi snaživí a odsedí si to na zadku, ale i tak těsně prolézají. A z těch bych si lékaře vybíral opravdu nerad. I když vynikající chirurgové by z nich určitě být mohli.
    L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, tak to jsme si nerozuměli. Zajímavé, nikdy mě nenapadlo koukat na to z tohoto úhlu pohledu, ale určitě to tak být může. Prostě známky (snad kromě základky) nejsou objektivní měřítko a ukazatel chytrosti a inteligence. Pokud se člověk na gymplu neučí, jedničky mít nebude a stejně tak je to i na medicíně. Stejně nám všem jde v konečném důsledku jen projít se zeleným políčkem (kor v těchto prvních ročnících), až přijdou odborné předměty a trošku si v hlavách ujasníme, na co se chceme specializovat, tak si myslím, že se k tomu každý postaví úplně jinak :) Díky za názor.

      Vymazat
  9. Vlastně si říkám, proč nechodí místo lidí na LF roboti. Všechno by bylo pak jednodušší, všechno by zvládli na první pokus... než by jim došly baterky. Hm.

    A co má být, když se člověk nedostane někam na první pokus? Zkouška je od slova zkusit, a u přijímaček má prokázat, že je uchazeč dostatečně způsobilý danou fakultu studovat. A když to neprokáže napoprvé, tak se nezboří svět. Koneckonců, je to jen jedna zkouška, a když ji člověk neudělá, tak se může zamyslet, co dál. A asi by už dávno bylo po světě, kdyby se bořil pokaždé, když se někomu něco nepovede. Chybovat je lidské. Nejsme stroje.

    Nemyslím, že inteligence a prospěch jdou ruku v ruce. Samozřejmě, že medicínu je potřeba si odsedět, pokud teda nemá někdo fotografickou paměť. Ale samotná inteligence bez vstupních znalostí nezabere. Jistě, spousta věcí je postupem času odvoditelná, ale ne vymyslitelná.

    Čímž se zas dostáváme ke zkouškám. Je rozdíl mezi tím neudělat příjmačky (kolik lidí se umí ze střední učit, respektive s kolika lidmi jsou porovnáváni, aby byli nejlepší); neudělat anatomii nebo jiný prvácký předmět (je to přeci jen jedna z prvních velikých zkoušek); nebo neudělat nějakou zkoušku v páťáku. Všechny však mají něco společného - neúspěch není konec světa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, máš naprostou pravdu :) Btw, hejty přestaly a je klid - asi za to může ta úspěšná zkouška z fyzioly :D A teď se jdu učit, ať zvládnu i tu biochem!! :) A děkuju za komentář.

      Vymazat