sMěsice Nadšené - prosinec 2017

A v prosinci jsem začala být fakt hodně unavená. Ze školy, z dojíždění, ze všeho. Poprvé jsem zažila pocit, kdy jsem ráno vstala po osmi hodinách spánku a cítila se úplně vyčerpaná. Většinu "volných" absencí jsem si schraňovala na poslední týden semestru, kdy jsem už opravdu moc chtěla být doma - vyspat se, odpočinout si a nemuset vůbec nic a to se mi také podařilo. Celkově mě tedy čekalo 9 týdnů bez školy - jupíí.




Školní radosti a starosti

Poslední dva týdny školy a spooousta zápočtu. Tak nějak se ve mně mlela láska a nenávist k pediatrii - v Dětské je to totiž skvělé. Děti jsou úžasné, poslušné, hodné. Ale když jedete ve vlaku a děcko vám málem skáče po hlavě, začínáte to všechno tak nějak přehodnocovat.

Víte co je krásné na dětech? To, že dávají naději na život a lepší zítřky. Mají obrovskou schopnost regenerace a dokáží se vypořádat s nemocí i s úrazem. Děti se tolik nebojí smrti, jako dospělí, dokážou to vnímat jinak. Pediatrie bude vždycky láska a doufám, že si jí za studium ještě užiju. 
Jediná skvrnka na té parádě byl zápočet, který jsme psali v týdnu před Vánocemi. Prý formalitka - to určitě. Mimo to, že jsme si měli komplet vyšetřit pacienta, odebrat anamnézu, shrnout závěr a navrhnout další postup léčby, jsme dostali dalších 5 otázek - rozepsat. A byla to fakt radost, když to po týdnu čekání svítilo v ISu zeleně.


Taky jsme psali zápočet z mikrobiologie, což tím, že to bylo jen měsíc před mou zkouškou z mikrobiologie, nebyl žádný problém (podobně jako v letním semestru), takže se toho určitě nemusíte bát. Další zápočet se psal z interny - ten byl daleko lepší než ten z pediatrie a taky z Teoretických základů klinické medicíny - jen formalita. Patola a imunola byli za účast (a imunola ještě za prezentaci) a do patfyz, jsem kromě docházky, musela odevzdat i protokoly z laboratorních pokusů se zvířaty.



A tak se to zvládlo tentokrát moc hezky! Dokonce jsem měla týden před Vánocemi skoro úplně volný a mohla jsem si poprvé za ty 4 roky v Brně vychutnat atmosféru vánočních trhů úplně naplno - ale o tom až později.

Co bylo v prosinci zajímavého z praxe? V Dětské jsme se dostali na sádrovnu a zkusili si zasádrovat horní končetinu. Není to úplně jednoduché udělat sádru dobře, ale věřím, že praxí by se to všechno časem nacvičilo. Ten pocit, mít něco v sádře je strašně zvláštní - omezující a nic moc. Určitě vám vřele dopoučuji se úrazům radši vyvarovat - pokud to aspoň trošku jde a dávat na sebe pozor. Já sama jsem nikdy nic zlomeného neměla a upřímně doufám, že ani nebudu.



Na interně jsme zase měli zajímavou hodinu na plicním, kde jsme si na pacientech trénovali různé zajímavé poslechové nálezy a konzultovali je s lékaři - mně tohle baví z celého studia snad nejvíc. Ta praxe. Takže jsem byla docela v sedmém nebi a fakt spokojená, ale bohužel se teď - ve třeťáku  ukázalo, koho ta praxe fakt baví a koho to nebaví. Jsem zvědavá, jak se to mezi námi bude vyvíjet dál a jestli se nakonec každý v nějakém zajímavém oboru najdeme.
Další hodinu jsme měli na KARIMu, která byla snad ještě lepší než na plicním. Věnoval se nám sympatický anesteziolog, který nám ukázal nejrůznější způsoby intubace a zajištění dýchacích cest. Všechno jsme trénovali na figurínách s příslušenstvím k tomu určeném, ale i tak to bylo bezva. Na KARIMu nás čekají v letním semestru ještě další dvě hodiny, tak doufám, že se zase něco zajímavého naučíme a dozvíme se toho co nejvíc. 



Nedokážu popsat, jak strašně mě praxe baví, opravdu opravdu moc. Na tohle jsem čekala!!!

Má osobní bublina

Prosinec ve znamení vyčerpání a odpočinku. I když jsem se měla učit, potřebovala jsem vypnout. A tak jsme se s přítelem rozhodli, že zajedem (i s celou jeho rodinou) do Olomouce na vánoční trhy. Lucka začala pracovat v Olomouci, jako lékařka, takže jsme se tam sešli opravdu v hojném počtu. Taky jsem slavila narozeninky (forever 18), byla s posedět s kamarádkami, chodila bruslit, užívala atmosféru Vánoc - protože je miluju a opravdu si myslím, že je to nejkrásnější a nejkouzelnější část roku a zkrátka snažila se připravit na zkoušky a nezbláznit se z toho. Předtermíny jsem odpískala. Prostě se mi nechtělo a hlavně - neměla jsem motivátora, kterého potřebuju :D



Vánoce proběhly v poklidu v kruhu rodiny a s deaktivovaným askem, což byl opravdu skvělý nápad. 



A po svátcích jsem se začala konečně pořádně učit - opakovat. Zkouška mě čekala 9. ledna a posunovat jsem ji nechtěla, tak jsem se svědomitě připravovala, i když jsem opět a jako vždy ZASE nestíhala. Já se asi nikdy nepoučím, co už.



Jak se cítím?

Unaveně. Opět musím podotknout, že dojíždění celý semestr každý den, mě zmohlo úplně neskutečným způsobem. Nikdy bych tomu nevěřila. 

Jinak jsem byla opravdu šťastná, že mi vyšly všechny zápočty, že jsem školu konečně začala zvládat úplně bez nervů, že čím dál tím víc lidí čte můj blog (a že vás to překvapivě pořád baví a čekáte na novinky a články). Rodina se pro mě stala základnou. Vážím si lidí, které mám kolem sebe, že jsme zdraví, že je to všechno dobré, a že s nimi můžu ještě pořád být, že jsou tady, jsou tu pro mě a doufám, že ještě dlouho budou.

Začala jsem si uvědomovat pomíjivost některých věcí a víc si vážit maličkostí a samozřejmostí, protože jednou zjistíte, že tak samozřejmé nejsou.

A taky jsem začala chodit pravidelně plavat. Plavání je odpočinek a radost. A hoodně mi to všechno prospívá psychické pohodě, která je čím dál tím lepší. Fakt se na tom snažím pracovat a to každý jeden den a věřte tomu nebo ne - jde to. Né že ne :)

Once I get up I feel better
Then I pull myself together
I remember those two letters: it will be OK
....

<3

Z čeho jsem smutná?

Z mé přehnané upřímnosti. Občas mám nějaké očekávání a pokud se to očekávání nesplní jsem automaticky smutná a ani nedám šanci té druhé možnosti, která přišla a to, že jsem smutná a nespokojená dám nahlas najevo. Neodkážu se ani (pro dobro věci) přetvařovat. Já to prostě neumím. A moc ráda bych se to naučila, protože někdy je to fakt potřeba.

Prosincová bilance

Konec dobrý, všechno dobré!
A přes všechny ups and downs byl rok 2017 naprosto skvělý.
Další skvělá životní kapitola, která se zavírá a otevírají se ty další.

Minulost nezměním, poučím se z ní. Žiju přítomností a formuju svou budoucnost a těším se na to, co mi přinese. Samé hezké věci, sluníčkové dny a taak.



Poučení na závěr

Nejvíc stresu / strachu a nepříjemných pocitů se nachází v naší vlastní hlavě. Nikoliv kolem nás.

Komentáře

  1. Ahoj, jak ji myslela tuhle větu: "bohužel se teď - ve třeťáku ukázalo, koho ta praxe fakt baví a koho to nebaví"?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čauky - jen to, že někteří spolužáci nejsou zrovna odvaření z odebírání anamnézy, vyšetřování pacientů, komunikace s nimi a celkově z toho kontaktu a toho, co ta práce klinicky obnáší. Myslím, že měli prostě jinou představu, která se jim tak úplně nesplnila. Ale jsme na začátku, takže věřím, že si najdou obor, který je bude bavit :))

      Vymazat
  2. Ahoj napíšes zase aj nejaký článok o predmetoch ? Ktoré ta bavili ktore nie, o skúškach a tak :-) ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čauky - chystám teď podrobný článek o mikrobiologii, nebo jak to myslíš? 😊 (pošli nějaký článek, kde jsem to tak psala) 😊

      Vymazat
    2. Tak ako si napríklad opísala fyziologiu alebo biochemiu ��

      Vymazat
    3. Ano ano, chystám mikru i imunolu - mikru přednostně :))

      Vymazat

Okomentovat